Nahoru a dolů, zase nahoru a dolů, naposledy nahoru a dolů aneb Běh kolem Orlíku 2013

Den 1. června tradičně připadá na Mezinárodní den dětí, přičemž členové (už nejen) humpolecké sportovní obce současně vědí, že se kolem tohoto data koná rovněž Běh kolem Orlíku. Letošní běžecký závod, který od samého počátku zodpovědně a s plným nasazením pořádá Lukáš Jirák, náš týmový kolega, připadl na neděli 2. června. Předchozích dvou ročníků jsem se aktivně nezúčastnil, a to pro mnohé opodstatněné důvody – nepovažoval jsem se (což ostatně stále trvá) za extrémně zkušeného běžce (nejvíce běhám za holkama, ale to v trochu jiném tempu), anebo jsem se zrovna nenacházel v české kotlině.

Lukáš meziročně po vzoru moderní doby trochu inovoval a oproti loňskému roku přichystal běžcům malé překvapení. Ženám i mužům přidal po jednom okruhu, takže sportovkyně musely zdolat 2x 3,5 km a sportovci pak vydávali síly dokonce na 3x 3,5 km - to vše převážně v kopcovitém lesním terénu s celkovým stoupáním cca 400 m. I přes pozměněné parametry jsem si třetí ročník stále oblíbenějšího běhu nemohl nechat ujít (nebo věcně lépe utéct či uběhnout), neboť jsme jej spolu s kamarády z mateřského týmu Équipe sans limites zařadili do přes zimu vzniklého sportovního podniku Triatlet Humpolecka. Jak se ukázalo na startu, právě motivace uspět v novém poháru dostala na trať i mnohé další tváře známé spíše z cyklistického prostředí.

Počasí pro běh bylo v čas startu závodu ideální. Ačkoliv dopoledne, když Líba a Lukáš značili trať, docela vytrvale pršelo, na odpoledne už déšť ustoupil (přesně dle pořadatelovy objednávky). Vlastní startovní povel vzešel od organizátora podle harmonogramu ve 14.00 hod. S vervou jsem se vrhl vstříc prvnímu stoupání od parku, následně kolem židovského hřbitova až na téměř samotný vrchol pod Orlíkem. Bohužel nejsem schopen napsat, kdo se dostal do čela, protože jsem se držel v zadní části startovního pole (pro případ, že chcete lídry znát, podívejte se na fotografie). Na druhou stranu, úplně poslední jsem nebyl a pár závodníků jsem do kopce předběhl. Dýchal jsem nosem a vydechoval pusou a celkově úspěšně držel konstantní tempo. Na lesní cestě u Rozkoše, jež byla na vybraných místech po dopoledním dešti plná bláta a kaluží, jsem míjel Josefa Schwarze (SK Chotěboř), který spolu s Janou Remarovou (SK Chotěboř) závodil v nové kategorii „příchozí“ (1x 3,5 km). Josef je velký sportovec (a také trenér Davida Konůpka, loňského vítěze Běhu kolem Orlíku), je proto nutné uvést, že jsem ho předběhl ne díky své kondičce, ale kvůli tomu, že čekal na Janu, aby ji vyprovokoval k nadstandardnímu výkonu.

Už jsem se těšil na úsek od Orlíku dolů z kopce, na kterém jsem plánoval vyvinout vyšší rychlost. To se povedlo a přes otočku u startu jsem nabíhal do druhého kola. Měl jsem na dohled jednoho dva závodníky před sebou, které jsem se snažil dohnat (jinak ovšem musím přiznat, že si z druhého okruhu detaily moc nepamatuji, protože byl takovou „rutinou“). Síly postupně ubývaly, proto jsem odpočítával vzdálenost do třetího kola, které se kvapem blížilo. Po druhé otočce u startovního stanu jsem při posledním stoupání předběhl závodníka, kterého jsem až do cíle považoval za Kamila Štěrbu (Numero zero) – přišlo mi zvláštní, že bych překonal takového zkušeného běžce, jakým Kamil je, o to větší radost jsem však ze svého výkonu měl. Vystřízlivění nastalo, až když jsem viděl tabulku s výsledky – vše najednou začalo dávat jasný smysl. Ve třetím kole jsem nepředběhl Kamila, ale Jirku Skotala (Čenda tým). Nic to ovšem nezměnilo na tom, že jsem běžecký závod úspěšně dokončil a vyplavil pár endorfinů. Na posilněnou jsem v cíli zakousl výborné domácí koláče od Lukášovy maminky a dietní párky, které nám připravily „hostesky“ Ála a Andělka. Závod se zkrátka povedl a já si odnesl krásný sportovní zážitek.

Nutno závěrem poznamenat, že Běh kolem Orlíku 2013 byl úspěšný i z týmového pohledu – skvělý běžec Líba (můj bráška, heč) si odnesl cenu za třetí místo v kategorii mužů do 40 let a Lukáš skončil hned za ním. Potěšili mě i fanoušci na trati, kteří všechny účastníky běhu ve všech kolech svědomitě povzbuzovali. Vznáším uznání všem běžcům, zejména vyzdvihuji výkony Franty Tichého (Catus Bike Světlá n. Sázavou) a Jirky Nožky (Dinosport Ivančice), kteří i přes svůj o něco relativně vyšší věk ukázali mladým klukům, co to znamená skutečně běhat. Potrénuji a budu se těšit na další ročník…

Tomáš, 11. 7. 2013