Muži a ženy z oceli se scházejí u Humpolce – IRONieMAN Plačkov 2013

Léto je v plném proudu. Zrovna mi začala zasloužená měsíční dovolená, a nastává tak ideální čas plný aktivního volna (dobře známý ze studentských let). Co víc si člověk může přát? Letní pohoda je navíc umocněná ještě tím, že se i v srpnu konají mnohé amatérské závody – třeba v sobotu 3. 8. 2013 terénní triatlon v Plačkově, který patří k mým nejoblíbenějším, a to hned z několika důvodů.

Letošní ročník IRONieMANu byl pro tým Équipe SL nový i v tom, že jsme do Plačkova dorazili již v dopoledních hodinách a podíleli se na přípravě zázemí a organizaci závodu. Bratři Markovi v předešlých ročnících nasbírali plno plodných zkušeností, takže – upřímně – tolik pomoci zase ani nepotřebovali… O tom ale jindy, na dalších řádcích se vrhnu na samotné závodní sobotní odpoledne…

Před nastoupením pole startujících sportovců do rybníku Pařezáč proběhla krátká rozprava, při které jsme se od Michala s Davidem dozvěděli, že všechny tři složky závodu doznaly určitých změn – (i) plavecká část byla prodloužena a vedla, s nadsázkou řečeno, kolem celého břehu rybníku (ano, i přes s břehem související mělčinu), (ii) cyklistická trať se linula ve srovnání s minulými ročníky odlišně v lese za Dobrohostovem (prudší stoupání u lesní boudy vpravo mi tam ale krapet chybělo) a pak po louce ke Kamenici (naštěstí nepršelo, jinak by tento úsek asi každý závodník pekelně proklínal; na druhou stranu lepší než být pokousán psem na cestě původního trasování) a (iii) běžecká stezka se prodloužila na 6,5 km. Po sdělení těchto důležitých informací za horkého letního dne při teplotě vzduchu 34 °C odstartoval ve 14.32 hod. 5. ročník plačkovského triatlonu za účasti 58 železných mužů a 4 ocelových žen. Holt vzdejte všem prosím hold!

Plavání i přes vyšší počet účastníků proběhlo bez problémů, vzájemně jsme se nijak neomezovali. Osobně se mi líbila pasáž v části rybníku naproti pláži, která z důvodu nižší hladiny vody některé plavce na chvíli doslova zvedla z vody. Snímky (dostupné z ironieman.cz) hovoří samy za sebe, pro pochopení věci je třeba na ně mrknout. Kráčející plavci snad navodí úsměv na tváři všech.

Po dosažení břehu zpátky u pláže se všichni rychle převlékli a vyrazili na kolo (podle mezičasů mi „převlékací“ části zbytečně navyšují výsledný čas, budu si proto muset techniku rychlého obutí/přezutí dostatečně osvojit). Osedlal jsem svou meridu a vyrazil rovnou kupředu. Trať jsme s klukama letos několikrát tréninkově projížděli, nečekalo na mě tudíž žádné překvapení – rád vím už předem, kudy přesně jedu, protože podle známého profilu mohu následně efektivně rozvrhnout síly, vím, kdy si můžu dovolit šlapat „na dluh“ a kdy si naopak můžu odpočinout.

Dral jsem se dopředu, jak jen to šlo, Michal Marek a další viděli moje záda už za Skalákem, kde mi pro změnu ujeli Michal Kahoun s Frantou Vodou, takže jejich záda jsem viděl zase já. V jedné technické lesní pasáži jsem pak překonal i Pepu Čecha a dále dupal do pedálů a předjížděl některé zkušené cyklisty. Kilometry naskakovaly nezvykle rychle, člověk se nenadál a byl už zase kousek od Plačkova. U železničního přejezdu před Herálcem jsem ještě předjel Láďu Jaroše, který v cíli poznamenal, že mi to dneska pěkně jelo, a držel se Jirky Šreiera. Spolu jsme dorazili vlastně až do Plačkova, i když jsem se mu na posledních metrech ještě trochu utrhl.

V prostoru závodního depa jsem se (rychle?) přezul a vyrazil během pokořit cca 6,5 km. Časoměřičům jsem stihl ještě nahlásit své startovní číslo (54 – naprostou shodou náhod totožné s tím loňským), osvěžit se sprškou vody z hadice (letošní inovace a moc dobrý nápad), napít se u stolku (díky za podání kelímku) a pak už jen přidávat (kilo)metry běhu. Původně jsem měl z prodloužené běžecké části trochu strach, ale, jak se ukázalo, obavy byly zcela zbytečné a liché. Týmoví kolegové mi to věřit nebudou a budou se jistě smát, ale jednorázové tréninky v podobě 10,5 km či půlmaratónu jsem teď účelně zúročil. Sice mě hned v začátku předběhl Jirka Šreier, to mi však sílu neubralo.

Na cestě u dálnice stál Milan Domin, který ohlásil průběžné pořadí 21. a 22. – od Plačkova k lesu jsem běžel s Béďou Stejskalem, proto ta dvě čísla –, což mě na duši docela uspokojovalo. Zezadu se ovšem na dalším úseku doslova vyřítil Lukáš Jirák, takže jsem si, aniž bych mrkl, o jednu příčku pohoršil. Ale Lukáš si to oprávněně zaslouží, je to „pan Běžec“ (vymyslel novou tréninkovou metodu a formu jezdí ladit na soustředění i do jižních Čech či Rakouska – jen se s námi o novátorské principy nechce podělit). Zřídka jsem střídal běh chůzí, ale přesto mě na kopečku u hájovny předběhl ještě Vláďa Pechek, také velmi zdatný běžec. V úseku od Vilémova až po závěr jsem si už záda hlídal a nikoho dalšího před sebe nepustil. Béďa mi utekl u železničního přejezdu kousek od cíle, těch zhruba 30 m jsem nedohnal. Jakmile jsem se dostal na břeh rybníku, věděl jsem, že celému „utrpení“ je již konec. Cílová páska byla rázem na dohled, jupííí! Všechny disciplíny jsem splnil v souhrnném čase 1:58:57, což mi vyneslo 24. pozici (v absolutním pořadí).

Pohár Hliníkového muže si odnesl Jirka Beránek, který podal skvělý výkon a veškeré nástrahy IRONieMANu zdolal za až neuvěřitelně krátký čas 1:34:11. Těsně v patách mu byl Franta Tichý, který cílovou pásku protnul jen o 11 s později. Trio šampionů doplnil Kuba Turek (loňský vítěz) s časem 1:37:47. V první desítce se dále objevila všem dobře známá jména, jako jsou Jirka Koten či Pepa Svoboda. Líba si časem 1:45:46 vydobyl perfektní 8. příčku (jde formou každým závodem nahoru), a s přehledem se tak vešel do uváděné TOP 10. Neztratili se ani Libor Krejčí či Pavel Prokůpek, zato Víťa Prokůpek měl trochu smolný den, když dvakrát utrpěl defekt. Lukáš také zažil drobný karambol, a to na lesní cestě vedoucí směrem k Herálci, kde z kola udělal pár kotrmelců. Časovou ztrátu ovšem potom dohnal zmiňovaným rychloběhem a díky času 1:56:54 obsadil pěkné 21. místo (celkově).

Mezi ocelovými závodníky se ovšem našli i ocelovější muži jako kupříkladu Jindra Musil (proč tohle jméno v mých článcích padá tak nezvykle často?), který ten den dopoledne už jeden triatlon absolvoval v Lukách nad Jihlavou (a odnesl si z něho první místo). Do Plačkova dorazil jen ze zvyku. Přitom při tomto „zvyku“ se ani přes dopolední vypětí sil vůbec neztratil a vybojoval 2. (resp. po revizi výsledků 3.) místo v kategorii „Muži 50+“. Kategorii žen vévodila, jak se stalo pravidlem, Šárka Kopřivová s časem 2:11:55 v ostré konkurenci Katky Vodové s časem 2:15:33 a Báry Jenčové, jež se triatlonu dle svého vyjádření zúčastnila vůbec poprvé a hned skončila za výkon 2:33:18 na bedně.

Jsem jasného názoru, že se nám závod co do podaných výkonů hodně povedl. Konkrétně u mě kolo jelo skoro samo a nožky také běžely výborně. Xterro, těš se na nás! Jinak celý závod proběhl po všech stránkách na jedničku (už i finální výsledky se po malých peripetiích daly dohromady), takže vzdejme slávu vítězům (tedy všem zúčastněným atletům), čest poraženým (pozor, takoví v Plačkově ani nejsou) a zvolejme třikrát hlasitě „hurá“ nadcházejícímu 6. ročníku!

Tomáš, 10. 8. 2013