Jihlavská 24 MTB 18.5. - 19.5. 2013

…aneb Jihlavský masakr a o tom jak si sáhnout na dno vol. 2. O víkendu tomu byl právě rok, co jsem se poprvé zúčastnil 24 hodinového závodu na horských kolech v Jihlavě a letos jsem znovu osedlal bajk a vyrazil dupat jihlavský okruh, opět sám, opět 24 hodin. I když je to těžké, zatím bych jinou kategorii nevolil.

Online předregistrace hlásila 571 účastníků ve všech kategoriích. Počasí opět vyšlo a po propršeném sobotním ránu vyšlo slunce a vydrželo až do nedělního večera.

Věci jsem měl připravené z pátku, kdy jsem všechno naložil do auta. Opět bez stanu, pouze s ležením v kufru vozidla. Dále jsem měl připravené základní náhradní díly a také různé dobroty. Těch jsem nebral moc, protože jsem věřil v pestrost nonstop občerstvovací stanice.

Do Jihlavy jsem odjížděl kolem 7:45 a po příjezdu do depa v parku Heulos mě čekalo překvapení, protože louka určená pro závodníky byla skoro plná. Po hledání vhodného místa jsem se nakonec upíchnul v druhé řadě od uličky, takže jsem to na trať a z trati neměl daleko. Ještěže jsem měl jen auto, tím jsem byl o dost skladnější než ostatní. Lepší týmy disponovaly opět velkými stany a karavany s nadstandardní výbavou, které ale zabírají spoustu místa.

Po vyzvednutí čipu jsem opět navštívil ultravytrvalkyni Danielu Chlíbkovou (mimochodem vítězku sólo ženy OPEN), která dělá při těchto závodech výzkum ohledně fyziozměn na lidském těle. Byl jsem změřen a zvážen. V tomto jejich krcálku jsem potkal velmi zajímavou osobu, a to Alenu Žákovskou, českou ultramaratonkyni (repre ČR), cestovatelku a pedagogžku, která v loňském roce vypravovala českou běžeckou ultrašpičku Dana Orálka do Měděných kaňonů v Mexiku pro tamější ultramaraton s domorodci Tarahumary. Kdo četl Born to run, ví, o čem mluvím, když píši o běžcích. Zaujaly ji mé minimalistické sandále Vivobarfoot Achilles, a tak jsme si chvilku povídali o běhu a všem kolem.

Po takto příjemně strávené chvíli jsem využil možnost otestovat Scott Spark 29“, s kterým jsem si část okruhu projel, jelikož toto není recenze kola, tak se nebudu o kole rozepisovat, ale závěr z toho je, že si budu muset koupit kolo nové.

Čas se naplnil a po krátké rozpravě u hlavního podia jsme se přesunuli na náměstí, kde proběhl start zaváděcího kola. Štrůdl cyklistů se rozjel a rozumným tempem projel uličkami okolo náměstí s následným vedením do místa depa v areálu amfiteátru, kde byl také ostrý start celé akce. První kolo bylo na trati značně plno, takže zasekání v krizových místech bylo požehnaně. Trať zůstala až na drobné změny v lesoparku u sídliště a u příjezdu k ZOO stejná, takže byla stejně hravá a zábavná všechny okruhy jako vloni. Atmosféru dodávali ještě fanoušci skandující podél trasy. V druhém kole se počet závodníků na okruhu lépe rozprostřel a jízda byla příjemnější.

Prvních šest hodin mi občas lezli na nervy šestihodinovkáři, kterým jde samozřejmě o výsledek, proto jezdí každý okruh na plno, ale musí brát v potaz, že trať je i pro ostatní. Nevadí mi ti, kteří si řeknou a jedou, ale nadávání typu „Kurva jeď, kurva uhni“ mi tam moc nesedělo!

Jezdilo se mi výborně a tak jsem zvolil taktiku, že vždy po třech okruzích zastavím a občerstvím se, buď v autě anebo v nonstop stanu. Odpoledne za mnou přijel Tom, tak mi dělal chvíli psychickou podporu, to pomohlo. Po 18 h část jezdců (bylo jich vcelku dost) dojela do cíle a tak se to na trati relativně uklidnilo.

Noc přede mnou, tma na dohled. Od loňska poučen z předchozích nezdarů jsem pořídil přece jen výborné osvětlení, s kterým lze jezdit víceméně bez limitu a na plno i v noci (jen kdyby síly neubývaly). V zimě jsme v noci něco natrénovali, takže letošní noční část byla super!

Bylo 23:41 a já měl v nohou a v zadku 18 okruhů. Plánoval jsem jezdit nonstop, ale prostě to nešlo, potřeboval jsem si trochu srovnat záda, která mě pobolívala. Vstal jsem opět ve dvě hodiny a vydal se na trať. To už se mi nejezdilo tak lehce a svěže a prostoje mezi jednotlivými koly se zvětšovaly. Krize přišla kolem páté hodiny, kdy se mi za jízdy zavíraly oči. Opět jsem ulehnul a vstal až v sedm. Řeknu vám, že se mi tak nechtělo sednout znova na kolo, ale po delším přemlouvání jsem se nakonec rozjel. Slunce začalo pomalu vylézat a příjemně se oteplilo.

Někdy v této chvíli jsem ztratil veškeré své síly a jezdil s velkým přemlouvání sám sebe. Nejhorší bylo usadit zadek na sedlo po občerstvovačce. Do dvanácti hodin to vůbec neutíkalo. Před samotným závěrem mě přijeli podpořit rodiče a brácha, kteří se mě zhrozili, když mě viděli. Byl to obrat psychiky o 180 stupňů, proti tomu, když mě viděli před dvanácti hodinami relativně svěžího.

Poslední kolo jsem jel opravdu symbolicky a „užíval“ si poslední momenty na trati. Jsem rád, že jsem tento závod dojel bez zranění a bez defektu. Jediný problém, který jsem řešil, byl s vidlicí, kdy mi nešla plně do zdvihu. Drobným zásahem jsem ji však opravil.

Závěr zní. I když jsem si ráno říkal, proč to jezdím a co tam dělám, hned po projetí cílem jsem se začal těšit na další ročník. Možná ještě letos vyrazím na nějakou čtyřiadvácu mimo náš region, uvidíme…

Po sprše jsem navštívil výzkumné centrum. Letos jsem zhubl cca 0,8 kg na tucích a obvody údů doznaly drobných změn, ne však dramatických. Objem přijatých tekutin cca 13 l, objem vydaných jen 1 l.

Finálně opět přidám dosažené výsledky: 26 kol, ujeto 247 km, průměrná rychlost 18,31 km/h, čas na trati 13:28:57 a čas v depu 9:44:53. To odpovídá 29. pozici v kategorii z celkových 74 a 123. pozici absolutně. Poměr 18 : 8 za prvních 12h a dalších 12h. Dílčí úspěch, na který jsem pyšný, je to, že jsem vše šlapal a nikde netlačil jako vloni. Možná mi to ubralo trochu sil, ale za ten vnitřní pocit to stálo.

Musím trochu pořešit stravování s cílením na dostatečný příděl energie v pravou chvíli. Příště těch 35 kol padne…

Tímto děkuji všem organizátorům, všem regulovčíkům na trati (vehementně fandili a podporovali), dále všem tolerantním závodníkům a všem pohodářům z kategorie sólo jezdců, se kterými jsem prohodil pár slov.

Můj obdiv patří všem, kteří se na trať vydali a hlavně závod dokončili. Největší respekt si zaslouží skromný Tomáš Kozák, který ujel neskutečných 46 kol, což je 437 km. Sledoval jsem ho na trati a jezdí jako robot!

Tak Jihlavo, těš se příští rok!

Libor, 22. 5. 2013