Můj první maratón v Rakousku

Představa uběhnout maratónských 42,195 km se už u mě rodila odmala. Dlouho jsem vybíral ten správný první maratón, ale vždy to na nějakém důvodu ztroskotalo (počasí či pocit, že mám málo natrénováno, jiné závody,…). Když tu jednoho krásného letního dne se zmínila Zuzka o maratónu v Krems an der Donau (Rakousko) tzv. Wachaumaraton. Netrvalo dlouho a naše jména se objevila na startovní listině. Zuzka se přihlásila na svůj první půlmaratón s cílem „dát to“ pod 2hodiny a mě čekala premiéra na maratonské trati.

Den před závodem si v Expu vyzvedáváme startovní balíček (číslo, čip, tričko a hlavně 2 láhve vína z vinařské oblasti Wachau). Hotely a priváty jsou přes noc ze soboty na neděli (start závodu) naplněné a tak nacházíme nocleh u Anemarie (kamarádky z Maďarska), která bydlí nedaleko Kremsu.

V neděli jdeme na to. Trať vede z místa A do místa B. V praxi to znamená, že nás autobus veze z Kremsu do jiných měst (Zuzku do Spitzu a mě do Emmersdorfu). Už samotná cesta autobusem se mi zdá neskutečně dlouhá.

Na startu maratonu je něco kolem 1000 účastníků plus štafety (někteří si dávají cigaretku při rozcvičování - hrůza, běs). Zuzka na startu půlmaratónu se musí mačkat více. Je tam něco kolem 6000 účastníků. Z reproduktorů valí disco song Samba Rio De Janeiro a komentátor odpočítává poslední vteřiny do startu: zehn, neun, acht, sieben, sechs, fünf, vier, drei, zwei, Start!!! Lidé i závodníci tleskají a skupina běžců se začíná rozbíhat. Plán je jasný. Zkusit doběhnout v čase do 3:30:00. Trať nejdříve vede směrem od cíle k otočce asi 3km, pak se vrací zpět ke startu a pokračuje k cíli do Kremsu. Čelo závodu má po otočce už náskok 500m. Já se nikam neženu a držím si tempo 4:40min/km. Na 21,1km (město Spitz) mám čas 1:38:00. Super čas. Běží se mi dobře, žádná únava, žádná bolest, hezky se mi dýchá. Nepřipouštím si, že by mohla přijít nějaká krize. ALE!!! Říká se, že maraton začíná na 30. až 35. km. Na 30. km se začínají ozývat nohy, přestávají fungovat. Musím zastavit a protáhnout si je. Na chvíli to pomáhá. Zbytek závodu je však už velké trápení. Střídám hodně pomalý klus a chůzi. Tempo klesá na cca 10:00 min/km. Každý následující km je neskutečně dlouhý. Vychutnávám si tedy krásnou krajinu v oblasti Wachau. V Kremsu (4 km do cíle) se mě daří překonat bolest (nebo už jsem si na ní zvyknul) a začínám „běžet”. Už vidím cílovou bránu. Hurááá, jsem tam, myslím si. Ale překvapení. Před cílem šipka zahnout doleva a tam je cedule 2km do cíle. Takže ještě okruh po historickém centru města. Jsem z toho nadšený jako většina účastníků. Konečně cílová rovinka. Z koridoru lidí slyším Zuzku jak mě povzbuzuje: Luky, Luky, běž!!! Jsem v cíli, vyřízen, unavený – šťastně unavený, šťastně vyřízený. Cílový čas 4:03:09 (zde je velký prostor na zlepšení). Najdu Zuzku a sdělujeme si dojmy z trati. Zuzka nakonec svůj plánovaný cílový čas pod 2hod zaběhla, velká gratulace.

Závod jsme si oba užili a už se těšíme na další vytrvalostní závod ať už v ČR nebo v zahraničí. Zároveň jsem si splnil svůj druhý běžecký cíl 15.9.2013 jsem si zaběhnul svůj první maratón.

Lukáš, 26. 11. 2013