Humpolecká 50 - 29. 9. 2012

V tomto článku bych chtěl přiblížit pocity ze sedla jezdce a ne pořadatele, čili mě. Organizační povinnosti, které tomu všemu předcházely tudíž vypustím úplně.

Chvíli po jedenácté stojím na startu. Vedle mne, v první lajně, stojí kluci, kteří toho mají opravdu dost najezděno. „Musíš uviset alespoň první stoupání na Orlík!“ říkám si v duchu. Je to tady TŘI, DVA, JEDNA...START. Valenťáci a spol se derou vpřed. Dostojím svým myšlenkám a držím se jich. Ovšem pouze k židovskému hřbitovu. Za ním, při vjezdu na mezičku, si mě dává Franta Tichý. Pořad je mám všechny v dohledu, ale vím, že se nemůžu utavit hned po prvních třech kilometrech. Na lesní cestě pod Orlíkem mě předjíždí Honza Kupka se slovy: „Je to nějaký napálený, ne?!“ a každým záběrem do pedálů mi poodjíždí. To už jsme se dostali přímo na příjezdovou cestu na Orlík. Tady tu část mám rád. Po krátkém ale strmém výšlapu po kamenité cestě přijde sjezd až ke Dvoráku po lesní nezpevněné komunikaci. Nevím, co tam ty kluci přede mnou vyváděli, ale ujeli mi, až jsem si říkal, že někde blbě odbočili. Se svými skoro 60 km/h jsem byl asi i tak pomalý.

Trasy přes město jsem se trochu obával. Holky na křižovatkách však plnily naše pokyny doslova, tím pádem jsme měli zajištěný luxusní průjezd městem. Na Okružní/DH Dekor byl ještě podpořen majáčky PČR.

Po překonání asfaltové části přišla na řadu partie lesem. Po dlouhém sjezdu na Valchu se zrádnými vracečkami na nás čekalo táhlé stoupání po lesní pěšině až do Petrovic. Suchá pěšina však neskrývala žádné zrádnosti. Za mokra by byla situace trochu horší. V těchto místech mi na záda dýchal Franta Voda a Jirka Juřička. „Nesmím je nechat dostat se přede mě!“ opakoval jsem si. Přes Petrovice se ke mně připojil nějaký týpek s dresem bagbike.cz. Až z fotek jsem zjistil, že neměl startovní číslo, přesto se mnou jel někam ke skládce, pokud si to dobře pamatuji. U Laviček špatně odbočil Jirka Juřička, naštěstí ho parta lidí, která sbírala brambory, zavolala zpět. Podjezdem pod D1čkou a jízdou po lesní cestě se nám zanedlouho ukázala Peruš. Poslední kopeček na okruhu protínal Světlický Dvůr, odtud to byl jen kousek k cíli, respektive k vjezdu do dalšího kola.

Tady se lámal chléb. Trasu jsem měl projetou křížem krážem, ale nikdy jsem komplet 50 km (přesně 52,413 km) nejel. Po výjezdu na Orlík jsem se cítil pořád svěží. Při sjezdu lesem vidím na kraji sedět Jirku Juřičku, se kterým jsme se pořád předjížděli. Ptám se ho, co se stalo. Volá na mě, že defekt, tak pokračuju v jízdě. (V cíli jsem se dozvěděl, že defekt sice měl, ale spojený s nehodou. Ještě, že se mu nic vážného nestalo!)

Za Hněvkovice jedu sám, ale pozoruju, že se na mě někdo dotahuje. Ve sjezdu k Valše mě předjíždí Jirka Beránek. S úsměvem na tváři mi říká, že společně s Frantou Tichým a Honzou Pechkem před Jiřicemi zakufrovali. Místo však bylo značené dobře. Tři šipky byly na zemi a dvě na studni přímo na rozcestí. Před Petrovicemi na mě Jirka má už víc jak 200 m. Ohlídnu se a zase Franta Voda. Jede jako drak. V Jiřicích mě docvaknul a část kolem Peruše jsme projeli společně. Tam někde už jsem měl úplně gumový nohy. Zapomněl jsem si v tom shonu před startem vzít gely a podobné nabuzovadla, možná by to pomohlo. Každopádně Franta ze sebe ještě něco vymáčknul a u skládky měl náskok. Nedokázal jsem zareagovat a od té chvíle jsem si už jen hlídal záda, aby mě nikdo nepřekvapil. Poslední dva kilometry jsem jel totálně bez sil. Ale i tak jsem dorazil na krásném 8. místě v čase 2:19:53.

V prostoru startu se už plně občerstvovalo perfektním cateringem, který zajistila mamka. Slunné počasí vydrželo i na vyhlašování vítězů, které zakončilo sportovní den s výbornými výkony. Jsem rád, že se sešla parta lidí, která do toho šla hlavně pro radost! To je jeden z důvodů, proč vlastně závod vzniknul!

Libor, 7.10.2012