Jihlavská 24 MTB 19.5. - 20.5. 2012

Než se podrobněji rozepíšu o průběhu závodu a pocitech z něho, nejdříve musím prohlásit, že to byl jeden velký a parádní „masakr“. Už teď vím, že to nebyl můj poslední ultramaraton, protože tento typ závodu neměl chybu. Tímto děkuji organizátorům akce za kvalitní průběh, zajištění a připravenost úžasné tratě.

S žádným podobným závodem jsem neměl nikdy předtím zkušenost, proto jsem netušil, co mne bude po 24 hodin závodu čekat. Jsem vůbec schopný takovou zátěž vydržet? Popravdě jsem zvyklý na kratší a rychlejší vyjížďky, ale celodenním výletům v turistickém tempu se také nevyhýbám. Teď si to ale mám střihnout v lehce závodním tempu celých 24 hodin.

Co se týká technické přípravy na závod, vzal jsem si s sebou základní cyklonářadí, čtyři pláště, duše a lepení. Přemýšlel jsem o druhém bicyklu, ale tu možnost jsem nakonec zavrhl, protože bych se špatně vešel do vozu. Gastronomická příprava se skládala z iontového nápoje, banánů, chia gelu, jesenek, sojových součků a špaget s tuňákem. Občerstvovací zázemí závodu jelo nonstop, proto nebylo nutné ani tolik stravy brát, člověk přesto nikdy neví.

V sobotu ráno jsem dorazil do depa závodu, kde už ostatní závodníci ladili své bajky pod party stany s ohromným zázemím. Skromně jsem vyložil kolo a stojan z auta (stan jsem neměl, plánoval jsem spaní v autě), vše potřebné sestrojil, hrdě postavil závodní speciál před vůz a vydal se pro startovní číslo a čip. Po úspěšné prezentaci jsem zašel na domluvené výzkumné před a po závodní vyšetření (InBody + měření kožních řas). Hodnoty před závodem: váha 82,6 kg, tuk 11,5 kg a svaly 40,4 kg. Pocítil jsem lehce prázdný žaludek, proto jsem si dal ještě před startem klobásu s chlebem a džus, aby mi to šlapalo.

V 11:15 proběhla rozprava o závodu s odjezdem na náměstí, kde proběhl ve 12:00 oficiální start výstřelem z děla. Peloton se vrátil směrem do areálu Heulos, kde začal měřený čas a já se tak vydal do prvního kola, které bylo 9,5 km dlouhé s převýšením 220 m. Trať jsem neměl najetou, ani jsem ji nikterak nestudoval. Záznam trasy je na webu, proto nebudu jednotlivé části popisovat. Zmíním jen její nejlepší úseky. Těmi byly: sjezd k sídlišti Borovina – nic technicky náročného, pouze rychlé, klopenky za lávkou u Staré Plovárny a bezpochyby schody u terasy. Těch jsem se zpočátku bál, ale nakonec jsem je jel každé kolo a jednou na nich předjel závodnici, která kolo snášela dolů. (Schody jsem trénoval den před závodem, v Humpolci na náměstí.)

Prvních šest hodin závodu uteklo velmi rychle a já měl ujeto 9 kol bez větší přestávky. Začal jsem cítit trochu záda a ruce, proto jsem si 45 min odpočinul na zadním sedadle vozidla. Povečeřel jsem špagety s tuňákem, chia gel a zapil to ledovou kávou. Následně jsem ujel tři kola. Začalo se stmívat a pomalu přicházela únava. Vhodně načasováno pro první defekt. Stalo se tak na sjezdu v parku směrem do areálu, těsně před cílem. Na tomto sjezdu se nacházely kamenné příčné odtoky a nebyl jsem jediný, kdo na nich duši cvaknul. Celou dobu jsem v tomto úseku potkával závodníky s defekty, ať už s proraženým zadním kolem nebo rovnou oběma. Takže jsem měl ještě štěstí. Dírka byla malá a já tak mohl dojet k autu, kde jsem duši přehodil. Opět jsem vyrazil na trať, byla tma a přišla na řadu zkouška čelovky z Číny. Osvětlení z Číny za pár dolarů už nikdy více. Viděl jsem totální prd, protože intenzita světla kolísala vzhledem k nerovnostem na okruhu. Víceméně jsem jel po paměti, či se přiživil na světle rychlejších závodníků. Někteří měli parádní osvětlení, pro příště se musím polepšit. Nicméně v záloze jsem měl ještě jednu čelovku, která také nesvítila tak, jak se na ní psalo. Tu jsem připevnil na helmu. Helma tak ztěžkla asi o deset kilo, takže krk v tu ránu protestoval. Takto jsem objel dvě kola. Avšak při tom druhém mi v posledním sjezdu před cílovým průjezdem zhaslo osvětlení na řidítkách a já tak opět nelétl do koryta. Odnesla to naštěstí zase jen zadní duše. Kolo jsem musel cca 500 m dotlačit a opravit opět u auta. Tento defekt mě demotivoval a já usoudil, že je čas jít spát. Byla jedna hodina ráno. Dal jsem si budík na 2:30. V tento čas mi nešlo vůbec vstát a také jsem nechtěl riskovat nehodu kvůli špatnému osvětlení. Vstal jsem tedy až kolem páté hodiny. Zrovna se rozednívalo, tudíž šly čelovky okamžitě z kola pryč. Vyrazil jsem do dalších dvou okruhů. Po nich jsem se ještě 40 minut dospal. Po dalším ujetém kole jsem posnídal a jezdil až do dvanácti hodin, vždy s přestávkou u občerstvovačky. Celou dobu jsem si pravidelně udělal čas na něco k zakousnutí a k doplnění tekutin. Zajištění samoobslužné stanice s vždy přichystaným jídlem bylo zvládnuto na jedničku.

Předposlední kolo se časově vyrovnalo kolům prvním, protože jsem chtěl stihnout poslední kolo v čase do 12 hodin, aby se mi počítalo. To se mi nakonec povedlo a já si opravdu poslední okruh parádně užil.

V cíli na mě čekali rodiče a přítelkyně, kteří mi pomohli sbalit kolo a věci do auta. Přece jen jsem byl po závodě vysílený a značně ospalý. Ke konci se mi špatně řadilo na těžší převodník, jak můj palec ztrácel cit a sílu. Ve stanovém městečku jsem si dal sprchu, která mě trochu napravila, a šel jsem se opět změřit pro vědecké účely. Hodnoty po závodě: váha 80,6 kg, tuky 9,9 kg a svaly stejně 40,4 kg.

Počkal jsem na vyhlášení vítězů. Musím smeknout před ostatními závodníky, kteří dojeli na oceňovaných místech, vlastně i před těmi kteří celý závod dojeli i na nižších pozicích. Absolutní vítěz se 43 koly a vítěz v mé kategorii s 41 koly. Čtyřčlenné týmy měly ujeto až 57 kol.

Finálně přidám své dosažené výsledky: 24 kol, ujeto 228 km, průměrná rychlost 16,73 km/h, čas na trati 13:37:44 a čas v depu 9:50:43. To odpovídá 26. pozici v kategorii z celkových 49 a 102. pozici absolutně. Popravdě to bylo těžší, než jsem si naivně myslel, tak jsem spokojený, že jsem se s tím dokázal poprat.

Jsem rád, že jsem závod dojel bez větších úrazů, i když jeden pád byl, a bez větších technických problémů. Na příští rok potrápím trochu více tělo a myslím si, že ujedu zase o něco více kol, i kdyby jen o jedno, tak stojí zato se zúčastnit.

Libor, 24. 5. 2012