Vilémovická 120 - 4. 5. 2013

Jaro propuklo v plné síle a víkendové dny zaplnily sportovní akce. Na sobotu 4. 5. 2013 připadly jak Běh s Poutníkem v Pelhřimově, který je součástí Běžce Vysočiny, tak Vilémovická 120, MTB štafeta dvojic, patřící do Poháru Melechova. Časově se daly oba závody stihnout, tudíž účast na obou akcích byla jasná, takto smýšlel i Lukáš.

Běžecký závod na 10 km proběhl vcelku v pohodě, ale asi jsem se podvědomě šetřil na odpoledne, protože se mi nechtělo moc běžet. Čas 45:37 tomu také dozajista nasvědčuje. Po této akci jsem se v místě příliš dlouho nezdržoval, jen jsem do sebe poslal párky a vyrazil k domovu naložit kolo a připravit věci na odpoledne.

Na Vilémovickou 120 jsme byli přihlášeni s Tomem. Lukáš tvořil dvojici s Mírou Zápařkou. Bohužel Tomovi do tohoto termínu něco vlezlo, tak svoji účast zrušil. Po marném hledání parťáka jsem se do Vilémovic přesto vydal s tím, že nějakého kolegu najdu přímo na místě. Kdyby tam nikdo takový nebyl, odjel bych závod sám. Naštěstí takhle naslepo jel i Franta Voda z Humpolce, takže jsme utvořili dvojici. On jako týmová jednička a já jako dvojka.

Před samotným startem jsem si čtyřkilometrový okruh projel. Výjezdy a sjezdy lesními cestami ztěžovalo počasí, jelikož předtím pršelo. Sjezdy mezi kořeny a kameny měly o to více adrenalinu. Ovšem přejezd, pro někoho přeskok, přes potok byl takovou třešínkou na dortu. Podobné místo se nacházelo ještě těsně před cílem, kde se přejížděla rozbahněná hmota v délce cca 2 – 3 m.

Ve 14 h se odstartovalo. Franta vyrazil zostra a pomyslný štafetový kolík přivezl na 5. místě. Zodpovědnost ještě vzrostla, přece mu to nemohu zkazit. Nyní jsem se do prvního okruhu vydal po předávce já. Snažil jsem se jet, co to šlo, místy to bylo opravdu na podlahu. Motivace ještě vzrostla, když jsem před sebou uviděl dva závodníky. Ty jsem v jednom ze stoupání udolal a pokračoval do cíle. První potok jsem raději překročil, rozbahněnou louku jsem se snažil přejet, ale v tomto prvním kole se mi to nepodařilo, tak jsem mezičku vyběhnul. V cíli na mě čekalo překvapení, protože nám řekli, že jsem přijel na 3. místě. Franta tedy vyrazil do boje. Týmové jedničky dvou již předjetých závodníků Frantu na trati udolali, ale on se nedal a dojel s minimální ztrátou. Takto jsme se přetahovali o 3. – 5. místo skoro do konce, v náš prospěch, protože jsme náskok pomalu zvyšovali, přesto jsme průběžné pořadí na sto procent nevěděli. Na vedoucí dvojici a jejich pronásledovatele na druhém místě jsme neměli.

Frantovi jsem štafetu předával do posledního kola (jeho pátého) v takovém čase, že jsem si říkal, že už na trať nevyrazím a on dojede do cíle chvíli po vymezeném dvouhodinovém limitu. Umyl jsem kolo, oblékl bundu a relaxoval, jelikož jsem byl popravdě rád, že už na trať nemusím. Vzhledem k špatně nastavenému času na tachometru jsem si byl téměř jistý, že kolega štafetu nestačí přivézt včas. Když jsem mluvil s klukama u časomíry, najednou zde byla nepatrná možnost, že by to stihnout mohl. V tu ránu jsem vyrazil pro kolo, nasadil přilbu a polonavléknul rukavice. Čekal jsem na začátku cílové rovinky, když v tom se Franta objevil v předposlední zatáčce. Bohužel nás dělilo cca 10 – 15 vteřin od zakončovacího výstřelu a já se tak na okruh už nedostal. Ve finále by nám moje jízda nepřilepšila, ale měli bychom celkově deset okruhů, což by byl fajn výsledek. Franta okruhy jezdil rychleji než já, mám do budoucna co dohánět.

Při čekání na výsledky jsme opravdu nevěděli, zda to třetí místo máme nebo ne. Závod jsme si bez zranění užili a to bylo hlavní, umístění by bylo příjemné završení dne. Lukáš s Mírou zajeli také vcelku dobře a bez zranění. Jelikož jsme s Frantou oba rozdílné kategorie, byli jsme zařazeni dle mého věku do skupiny Muži do 39 let. Při samotném vyhlášení nakonec naše jména přece jen zazněla a my tak stanuli na bronzové pozici. První cyklistický úspěch, juch juch.

Tímto ještě jednou děkuji kolegovi Frantovi Vodovi, za to, že se mnou utvořil dvojici. Další poděkování patří určitě organizátorům za výbornou organizaci, zázemí a volbu okruhu. Příští rok na viděnou!

Libor, 6. 5. 2013